Malířství
Na rozdíl od architektury nebo sochařství se nemohlo rané renesanční malířství inspirovat antickým uměním
– z antického malířství se nic nedochovalo.
Renesanční malíři se proto částečně inspirovali antickými reliéfy.
Až v 16. století byly v Římě objeveny fresky v Neronově Zlatém paláci nebo v Titových lázních.
Tematika
Do značné míry, jak již bylo napsáno výše, se udržuje tematika náboženská.
Velmi často se ovšem stává pouze prostředkem, jak zobrazit i scény z každodenního života.
Nově se objevují některé žánry, např. portrét, krajina nebo zátiší a v Itálii se objevují i mytologické motivy převzaté z antického umění.
Typickým nemytologickým motivem převzatým z antického umění je tzv. spinario – chlapec vytahující si z paty trn. Malíři:Len De Polkoch.Don Elenor.Pons di lont
Technika
V malbě se začíná užívat trojrozměrnost a perspektiva – malíři se naučili pracovat s prostorem a vyjadřovat jeho hloubku.
Někteří umělci začali také pracovat v mnohem větší míře s užitím barev pro vyjádření stínu
(např. da Vinci a jeho sfumato užité velmi výrazně např. v Madoně ve skalkách).
Zvláštní a odlišnou roli od středověku hraje kresba.
Jestliže ve středověkém malířství se užívala jen k určitému typologickému náčrtu budoucí malby a jako takové nevznikala podle skutečnosti,
ale podle po dílnách kolujících typologických a ikonografických schémat,
tak v renesančním umění již slouží ke studiu skutečnosti pro vylepšení obrazu
(typické jsou skici vytvořené Leonardem da Vincim studující např. svalstvo a pohyb koně, rysy lidských tváří a vyjádření různých emocí).
